Indie

Indie- Ganga Ve Varanasi

Indie- Orientacni Mapka

Indie- Statni Vlajka

Indie- Mapa

, Indická republika, hindsky Bháratíja ganarádžja, anglicky Republic of India – stát v jižní Asii mezi Himálajem a Indickým oceánem; 3 287 263 km² (včetně části Kašmíru obsazené Pákistánem a Čínou), 1,027 miliard obyvatel (2001, druhý nejlidnatější stát světa), hustota zalidnění 329 obyv./km², hlavní město Nové Dillí (Naí Dillí, 301 000 obyvatel, 1991); úřední jazyky hindština a angličtina, v jednotlivých svazových státech též místní jazyky; měnová jednotka 1 indická rupie (INR) = 100 paisů. Administrativní členění: 25 států a 7 svazových teritorií. – Dvě třetiny území Indie leží na polostrově Přední Indie. Na něm náhorní Dekánské plošině (maximálně 2 695 m n. m.), která stupňovitě klesá k pobřeží (Západní a Východní Ghát). K severu přechod do Indoganžské nížiny s veletoky Ganga a Brahmaputra. Na severních hranicích horské soustavy Himálaje (zasahuje do Indie jen menší částí) a Karakorum (hraniční Čhogori, čínsky Qogir Feng, 8 611 m n. m.) Teplé tropické monzunové podnebí se suchou a jasnou zimou a letními vydatnými monzunovými dešti (květen až červen). Na jihu vyrovnaný průběh ročních teplot (24 – 30 °C) blízký tropickému pásu, na úpatí severních hor subtropické podnebí s většími rozdíly, ve velehorách chladné vysokohorské podnebí. Na návětrných svazích severních hor extrémní hodnoty srážek (3 000 – 5 000 mm, Čérápuňdží až 12 000 mm ročně), ale na severozápadě nedostatek vláhy (poušť Thár). Různorodá vegetace od stálezelených deštných pralesů po savany v suchých oblastech (Dekánská plošina) a vysokohorské křoviny, louky a pustiny. – Celkem chráněno 4,5 % území. 57 národních parků: např. Kánha (1 499 km²; tygr indický), Gír (1 404 km²; lev indický), Corbettův (520 km²; džungle v předhůří Himálaje) aj. – Mnohonárodnostní obyvatelstvo původu indoevropského (asi 72 %) a dravidského (25 %), dále Austro-asijci a mongoloidní etnika. Nejpočetnější Hindové (41,4 %), Telugové (8,5 %), Bengálci (8,1 %), Maráthové (7,8 %), Tamilové (7,0 %), Gudžarátci (5,2 %). Zjištěno přes 700 jazyků a dialektů. Ústava stanoví 18 hlavních jazyků psaných vlastními písmy. Náboženská orientace: hinduisté 80,3 %, muslimové 11,0 %, křesťané 2,4 %, sikhové 2,0 % (1991). Přirozený přírůstek obyvatelstva 1,8 % ročně (1995 – 2000), státní program regulace porodnosti a plánování rodiny. Střední délka života mužů je 59 let, žen 60 let (1996). Negramotnost 48 % (1995). Urbanizace 27,6 % (1997), 18 měst s více než 1 mil. obyvatel – Rozvojový zemědělský stát se značným nerostným bohatstvím. Hrubý domácí produkt 370 USD/obyvatele (1997). Podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva 44,1 % (1997), 61 % pracuje v zemědělství (vytváří jen 27 % hrubého domácího produktu). Obdělává se 51,6 % území, na 3,5 % pastviny, 20,8 % zalesněno (1995). Zemědělství převážně zaostalé a samozásobitelské, silně závislé na klimatických výkyvech (zavlažuje se 26 % půdy). Dominuje rostlinná výroba: rýže (124,5 mil. t, 2. místo na světě), pšenice (66,0 mil. t, 3. místo na světě), proso (19,5 mil. t), čirok (22,9 mil. t, 1. místo na světě); největší světový producent (1991) cukru (14,2 mil. t z 263 mil. t cukrové třtiny), podzemnice olejné (8 mil. t), banánů (9,9 mil. t), fazolí (4,9 mil. t), čaje (810 000 t), juty (1,72 mil. t). Indie je v produkci základních potravin soběstačná. Živočišná výroba rozsáhlá, ale vzhledem k nedostatku krmiv málo produktivní. Největší stáda skotu (209,1 mil. ks, 1998) a buvolů (92,2 mil. ks) na světě, dále ovce (56,5 mil. ks) a kozy (120,6 mil. ks); málo prasat. Rybolov (4,9 mil. t, 1995). Těžba dřeva (299,2 mil. m³). – Těží se zejména černé uhlí (322,4 mil. t, 1997), ropa (36,3 mil. t), rudy železa (69,4 mil. t), neželezné a vzácné kovy (mangan, zinek, olovo, chrom, měď, zlato), bauxit (5,8 mil. t), magnezit, diamanty, slída, sůl (15,0 mil. t), fosfáty, grafit. Rozmanitý průmysl, silný státní sektor. Převládá malovýroba spotřebního zboží, vyspělá řemesla. Nejvýznamnější průmysl potravinářský, textilní, hutnický, strojírenský. V dopravě dominuje železnice (62 900 km tratí, 1996), silniční síť méně kvalitní. Námořní obchodní loďstvo 6,6 mil. BRT (1998), hlavní přístavy Bombaj a Kalkata; asi 100 letišť. – Nejstarší kultura předsóánská (před 0,5 mil. let) a sóánská, dále madráská, névaská (asi 40 000 př. n. l.), kvétská, předharappská (4. – 3. tis. př. n. l.) a harappská. Příchod Árjů asi ve 13. stol. př. n. l. zahájil éru kultury védské (asi do 600 př. n. l.; viz též védy); tehdy vznikly nejstarší indické státní útvary mahádžanapady. V 6. – 5. stol. př. n. l. působení Buddhy a Džiny. Asi 500 př. n. l. rozmach Magadhska, poté říše Maurjů (šíření buddhismu za krále Ašóky), Šungů, Sátaváhanů, Kušánů, 320 založena říše Guptovců. Po jejím rozpadu pod náporem Hunů skončila za krále Harši severoindická hegemonie a Indii ovládly regionální dynastie Čálukjovců, Pallavů, Pálů, Gurdžárů-Pratihárů, Ráštrakútů, Čólů, Pándjů, rádžpútských dynastií aj. 712 dobytí Sindhu vojsky arabského chalífátu, po 1000 vpády Mahmúda z Ghazny do severní Indie. V roce 1206 založen dillíský sultanát, který obsáhl téměř celé území Indie; jeho vládcové šířili islám. Otřesen mongolskými vpády 1398 se rozpadl a severní Indii vládli z Dillí sultánové z afghánských dynastií Lódiů a Súrů. Začátkem 16. stol. příchod Portugalců. 1526 Indie dobyta a postupně znovu sjednocena indizovanou dynastií Mughalů v jednu z nejmocnějších říší středověku; největší rozmach za Akbara, sídelní města Ágra, Dillí, Fatéhpur Síkrí. Od 17. stol. pronikání Francouzů a Angličanů. V roce 1707 rozpad říše Mughalů. 1763 pařížský mír potvrdil britskou hegemonii v Indii; v dalších válkách hlavně s Maisúrem, Maráthy a sikhy si Britové podrobili celý subkontinent. 1858, po porážce Velkého indického povstání, se Indie stala britskou korunní kolonií, 1877 královna Viktorie indickou císařovnou. V důsledku úporného osvobozeneckého hnutí, vedeného Indickým národním kongresem a osobností M. K. Gándhího, dosáhla Indická unie nezávislost 15. 8. 1947 (viz též indické zákony) jako dominium při současném vyčlenění území muslimského Pákistánu (včetně dnešní Bangladéše). Následoval exodus muslimů do Pákistánu a hinduistů do Indie; přesunulo se 10 – 15 mil. lidí. Od 26. 1. 1950 je Indie republikou. Indie a Pákistán spolu v druhé pol. 20. stol. vedly tři indicko-pákistánské války. V roce 1962 došlo k pohraničnímu konfliktu mezi Indií a Čínou (další incidenty 1966, 1967 a 1975). V roce 1998 se Indie stala jadernou mocností, krátce poté co získal jadernou zbraň i Pákistán hrozilo mezi nimi nebezpečí jaderného konfliktu; ve státě Džammú a Kašmír mezi sebou oba státy vedou nevyhlášenou gerilovou válku. V dubnu 2000 Indie přistoupila k částečné liberalizaci svého značně zaostalého hospodářství (byly odstraněny dovozní překážky u několika set položek). – Indie je nezávislý stát, federativní republika; člen Commonwealthu. Hlavou státu je prezident, volený sborem volitelů (členové obou komor parlamentu a zástupci zákonodárných shromáždění států, funkční období 5 let). Zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament tvořený Sněmovnou lidu (Lóksabhá, 545 členů volených obyvatelstvem na 5 let) a Radou států (Rádžjasabhá, 245 členů, z nichž 8 jmenuje prezident a ostatní jsou voleni podle systému poměrného zastoupení poslanci zákonodárných shromáždění jednotlivých států na 6 let, přičemž každé 2 roky se obnovuje třetina). Poslední parlamentní volby se konaly v září a v říjnu 1999. Prezident K. R. Nárájanan .