Sevilla

, město v jihozápadním Španělsku na řece Guadalquivir v Andalusii; 702 000 obyvatel (1998). Průmysl loďařský, textilní, potravinářský, tabákový, chemický, strojírenský, zbrojní, keramiky. Říční přístav dostupný pro námořní lodě. Mezinárodní letiště. Muzea, galerie, divadla, knihovny, aréna pro býčí zápasy. Univerzita (1502) a jiné vysoké školy. Dějiště světové výstavy v roce 1992. Historické centrum je od roku 1987 součástí světového kulturního dědictví UNESCO: gotická katedrála (1402 – 1506) s bývalým minaretem Giralda, hrad Alcázar (od roku 1181), římský akvadukt, Casa Lonja (archív indiánských kultur). – Původně iberská osada Hispalis, poté foinická Sephala; 45 př. n. l. připojena k římské říši (Colonia Iulia Romula). Kolem roku 420 ovládnuta Vandaly, v 6. stol. součástí vizigótského království, 712 – 1248 pod správou Arabů (hospodářský, politický a kulturní rozkvět, jedno z největších evropských měst). Od objevení Ameriky nová prosperita, 1503 – 1717 Sevilla hlavní středisko obchodu se španělskými koloniemi v Americe, místní arcidiecézi podřízena duchovní správa celé Latinské Ameriky. V 17. stol. významná malířská škola. Od 18. stol. pokles významu města, 1810 – 12 francouzská okupace. Průmyslový rozvoj ve 20. stol. (rozšíření přístavu); za občanské války ve Španělsku byla Sevilla oporou F. Franka.

Ottův slovník naučný: Sevilla

Sevilla, město v již. Španělsku, hl. m. provincie t. jm., nejrozlehlejší a počtem obyvatelstva čtvrté město Španělska, leží v rozsáhlé a úrodné rovině na levém břehu bahnitého, avšak až sem pro mořské lodi splavného Guadalquiviru, 85 km nad jeho ústím, 100 m n. m., v uzlu železničních tratí na Cordovu, Osunu, Granadu, Malagu, Moron, Xeres, Cadix, Huelvu, Zafru, Badajoz, Meridu a Caceres, jakož i na přímé železn. trati z Madridu do Lissabonu, na 37°22'44'' s. š. a na 6°1'23'' z. d. Gr., má 148.315 obyv. (1900), proti ní pak leží předměstí Triana s 18.000 obyv. spojené se Sevillou železným mostem 250 m dl. Sevilla tak jako celá řada jiných špan. měst zachovala ráz arabský, který jeví se však spíše uvnitř domů v nádvořích zdobených fontánami a stíněných stromy než v jejich vnějšku, který jen málo se liší od stavení evropských. Velká čásť ulic dlážděna jest ploskými dlaždicemi podle vzoru velikých měst italských, jsou úzké, klikaté a lemované malebnými domy, jejichž průjezdy viděti jest nádvoří posázené palmami a banány. Pouze v novějších čtvrtích a zvláště v okolí nádraží založeny jsou ulice a náměstí moderní a rázu středoevropského. Všech náměstí jest 47, hlavní z nich jsou: Plaza de San Francisco, Plaza del Duque se sady, Plaza de la Encarnacion s tržištěm, Plaza del Museo s bronzovou sochou Murilla, Plaza del Triunfo a Plaza Nueva s velikými sady a krásným vodotryskem. Nejoživenější třídou jest Calle de Sierpes hadovitě se vinoucí. Na břehu Guadalquiviru táhne se nábřeží 4 km dl., na němž položeny jsou železniční koleje a u něhož přistávají námořní parníky i plachetní lodi většinou nosnosti 100 t. Přes řeku vede tu kromě zmíněného mostu ještě železniční most sloužící dráze SHuelva. Od přístavu vede oblíbená promenáda Paseo de Cristina k paláci San Telmo s nádherným parkem, k němuž připojují se rovněž na řece ležící skvostné promenády Las Delicias. Starobylé a velmi pozoruhodné hradby města jsou úplně odstraněny, z 15 jeho bran pak stojí jen brána Trianská podobající se středověké tvrzi. Přední stavbou města jest kathedrála P. Marie vystavěná v got. slohu v l. 1401 až 1519 na místě bývalé hlavní mečety zřízené Jakubem Almanzúrem, jest 139 m dl., 55 m vys., má 5 lodí, 37 pobočných kaplí, 83 oltáře, mezi nimi hlavní oltář od Dancharta a Bernarda Ortegy, s mnohými malbami sevillské školy, s velikými varhanami s 5000 píšťalami, dále má renaiss. pokladnici s cennými klenoty a královské mausoleum s náhrobkem Ferdinanda III. a Alfonse X. Vedle kathedrály vypíná se arabská věž, Giralda, 100 m vys., čtyřhraná to zvonice vystavěná r. 1196, ozdobená vypálenými ornamenty, mající 22 harmonicky zladěné zvony a korunovaná bronzovou sochou. Nejstarší stavební památkou sevillskou jest Torre del Oro stojící na j. města na břehu Guadalquiviru blízko promenády Paseo de Cristina, jest to dvanáctihraná věž, do níž ukládaly se dříve poklady přivážené ze špan. Ameriky. K této věži připojoval se dříve bývalý palác maurských králů, Alkazar, s krásným nádvořím s 52 sloupy, klenutým vyslaneckým sálem a s rozsáhlými zahradami založenými Karlem V. Na blízku něho jest nádherná budova bursy vystavěná od Herrery r. 1598, v jejíchž horních sálech umístěn jest proslulý indický archiv obsahující 32.000 schránek velecenných listin k špan. zámořským državám se vztahujících. Nedaleko jest i královská továrna na tabák s 5000 dělníky, celnice a cirkus pro býčí zápasy, ovální to amfitheater, který pojme 12.000 osob a jest vedle madridského největší v celém Španělsku. Nejkrásnější renaiss. stavbou města a Španěl vůbec jest radnice vystavěná v XVI. stol. Renaiss. slohu podivuhodně přizpůsobeného maurské architektuře jest i Casa de Pilatos, palác to vévody z Medinaceli s krásnými dvory a nádhernými komnatami. Velkolepá nemocnice de la Caridad založená Murillovým přítelem má dva nejkrásnější Murillovy obrazy, Mojžíše a Nasycení 5000 lidí, jakož i veliký dvůr posázený banány. Zmínky zasluhuje dále palác arcibiskupský, Teatro de San Fernando, Murillův rodný dům, budova university, bývalá to jesuitská kollej vystavěná Herrerou v renaiss. slohu, palác musejní atd. Četné ozdobné veřejné kašny města napájeny jsou vodovodem zv. Canos de Carmona, který pochází z části ještě od Julia Caesara, má 410 oblouků a přivádí do města vodu ze vzdálenosti 10 km od pramenů Alcala-de-Guadaira. Rázovitého vzhledu dodávají městu i četné zvonice, bývalé to minarety. V čele vzdělávacích ústavů města jest universita založ. r. 1504 s fakultou právnickou, filosofickou a mathematicko-přírodovědeckou, se 1400 posl. a s knihovnou o 62.000 svaz. a 796 rukopisech. Dále jest zde vyšší škola měšťanská, průmyslová, umělecká a vzorná škola, akademie věd, několik knihoven, mezi nimi universitní a kolumbovská založ. nejmladším Kolumbovým synem Fernandem a mající 34.000 svaz. a 1600 rukopisů, museum obsahující překrásnou obrazárnu, v níž jeden sál věnován jest Murillovi, několik soukromých sbírek uměleckých, 6 divadel, mincovna atd. Průmysl města býval dříve ve znamenitém rozkvětu, tak že za Jana II. počítalo se tu do 13.000 závodů na výrobu hedvábných látek, ornátů a p. Avšak rozvoj průmyslu v Nizozemí, silná emigrace, jakož i válečné nepokoje zasadily zdejší industrii těžké rány. Velký průmysl sevillský jest dnes v rukou státu, který má zde zmíněnou již továrnu na tabák, slevárnu děl, pyrotechnický závod a j. Soukromý průmysl zastoupen jest železolijnou, strojírnou, továrnami na cukrovinky, lekořicovou šťávu, mýdlo, sklo, zátky a zvláště velikou továrnou na jemný porculán zv. de la Cartuja ležící v předměstí Trianě. Silně proti minulým dobám poklesl i obchodní a plavební význam Sevilly, jež měla až do r. 1720 monopol transatlantského obchodu a byla sídlem rady obou Indií. Mimo to byl dříve Guadalquivir méně zanesen bahnem a pískem a spíše splavný pro lodi mořské, jež tehdy měly většinou mnohem menší ponor. V posledních desetiletích bylo sice řečiště Guadalquiviru značně prohloubeno, avšak přes to jest plavba mořských lodí v něm obtížná a nákladná. Nicméně jest podnes Sevilla hlavním tržebním střediskem celé Andalusie. Přístavní ruch činí 1222 lodi připlulé se 749.770 t, mezi nimi 735 parníků se 727.836 t, a to 907 lodí špan. s 369.052 t, 250 angl. s 331.564 t, 19 lodí nor. s 15.545 t, 17 něm. s 12.828 t atd. Vyplulých lodí jest 1225 se 750.714 t, mezi nimi 734 parníky se 727.909 t, a to 908 lodí špan. s 368.398 t, 251 loď angl. s 333.471 t, 19 lodí nor. s 15.545 t, 18 něm. s 13.792 t atd. Vývoz cení se na 37 mill. peset i jest hlavním jeho předmětem olovo, rtuť, olivový olej, železo, olivy atd., dovoz pak páčí se na 12 mill. peset i dováží se především dříví, lučebniny, stroje, petrolej, železo, uhlí atd. Vývoz jde hlavně do Anglie a Francie, dovoz pak přichází nejvíce rovněž z těchto zemí. V nejčilejším obchodním spojení jest Sevilla s Barcelonou, Cadizem a Bilbaem. Sevilla jest sídlem arcibiskupa, gener. kapitanátu andaluzského, appel. soudu, námoř. velitelství, filiálky Španělské banky a několika konsulátů, mezi nimi i rakousko-uherského. – Sevilla slula ve starověku Hispalis i byla prý založena Herkulem. Později usadili se tu Foiničané a Řekové i slula Sephela, t. j. nížina. Za Římanů byla již vynikajícím místem a za Julia Caesara byla pode jménem Julia Romula sídlem římské vzdělanosti a bydlištěm mnohých vážených a zámožných rodin. Hadrián založil na druhém břehu Guadalquiviru osadu Italica, po níž zůstaly dosud trosky překrásného amfitheatru a jež byla rodištěm císařů Trajana, Hadriána a Theodosia. Za Visigotů Sevilla byla sídelním městem, v l. 590 a 619 konány tu církevní sněmy, r. 712 dobyto město Araby, r. 844 zbořeno Normany, od r. 1026 pak bylo síd. městem maurských dynastií i rozkvetlo na jedno z nejpřednějších měst špan. s více než 400.000 obyv. R. 1248 dobyl Sevilly Ferdinand III. Kastilský a od té doby zůstala v rukou křesťanských. Tehdy prý vystěhovalo se odtud 300.000 obyv., nicméně ještě v XVII. stol. Sevilla měla do 150.000 duší. V l. 1501 – 1720 Sevilla měla výlučný monopol obchodu s Amerikou, který r. 1720 přešel na Cadiz, čímž význam její valně klesl. R. 1729 sjednána zde přátelská a smírná smlouva mezi Španělskem, Francií a Anglii, r. 1808 utvořila se tu ústřední junta proti Francouzům, r. 1823 uprchli sem z Madridu cortesové, r. 1843 Sevilla byla bombardována Esparterem, r. 1871 zasedala tu první gener. synoda špan. protestantů a r. 1873 bylo město střediskem španěl. socialismu a federalismu. Sevilla jest rodištěm malířů Murilla, Velasqueza, obou Herrerů. Fr. Pacheca a j. a básníků Fernanda Herrery a Fr. de Rioja.

Související hesla