Anglická revoluce

, období anglických dějin 1640 – 60, v němž vyvrcholil konflikt, který probíhal v politické rovině mezi absolutistickou vládou panovníka a parlamentní opozicí a v náboženské rovině mezi státní anglikánskou církví a radikálními protestanty puritány. Karel I., přesvědčen o božské předurčenosti panovnické moci, v roce 1629 rozpustil parlament a vládl absolutisticky. V důsledku finančních obtíží po neúspěšném tažení proti skotským presbyteriánům byl 1640 nucen svolat parlament. Pokus Karla I. zatknout předáky parlamentu urychlil přerůstání konfliktu v občanskou válku. Její první období ve znamení převahy roajalistů skončilo v roce 1644, když předák opozice O. Cromwell reorganizoval parlamentní vojsko (vítězství u Marston Mooru 1644, u Naseby 1645). Obrat ve válce otevřel rozpory v parlamentu mezi umírněnými presbyteriány a independenty jako stoupenci důsledného vedení války. Cromwell, opírající se o převahu independentů v armádě, odstranil z parlamentu presbyteriány a independentská menšina parlamentu rozhodla o popravě krále a 1649 o zřízení republiky. Vnitropolitickou krizi, již se nepodařilo zažehnat ani potlačením radikálního křídla revoluce levellerů, řešil Cromwell 1653 rozehnáním parlamentu a nastolením vlastní vojenské diktatury. Absolutní vládu v postavení lorda protektora využíval ve prospěch Anglie. V roce 1651 navigačními akty zabezpečil anglickým kupcům a rejdařům rozvoj přímého obchodu s anglickými koloniemi bez nizozemského zprostředkování. Vítězství v anglo-nizozemské válce a nad Španělskem urychlila vzestup Anglie na pozici vedoucí námořní mocnosti. 1659 obnovená republika a činnost parlamentu vedly k destabilizaci a vytvořily předpoklady pro obnovení monarchie, která však nepředstavovala návrat k předrevolučním poměrům (viz též restaurace Stuartovců). Vývoj státního zřízení v Anglii dovršila 1688 – 89 slavná revoluce nastolením konstituční monarchie kontrolované parlamentem.

Související hesla