Komenský Jan Amos

, český pedagog, teolog, filozof, sociální a náboženský myslitel a spisovatel; kněz a poslední biskup Jednoty bratrské (od 1648). Po studiích na bratrské škole v Přerově, na Akademii v Herbornu a na univerzitě v Heidelbergu působil od 1614 jako správce bratrské školy, od 1616 duchovní v Přerově, 1618 – 21 ve Fulneku. Od roku 1621 se ukrýval; v těžké politické situaci a po osobní tragédii (smrt ženy a dvou dětí) napsal sociálněalegorické a kritické dílo Labyrint světa a ráj srdce. Jako uznávaný učenec se stal politickým mluvčím pobělohorské emigrace; snažil se dosáhnout intervence protestantských mocností ve prospěch české reformace. Pocity beznaděje po uzavření vestfálského míru 1648 a po smrti druhé manželky vyjádřil ve spisu Kšaft umírající matky jednoty bratrské. V letech 1628 – 42, 1648 – 50 a 1654 – 56 žil s rodinou v polském Lešnu, 1642 – 46 v pruském, Švédy ovládaném Elblągu (aby reformoval švédské školství), 1650 – 54 (z podobných důvodů) v Blatném Potoku (Sárospatak) v Uhersku. Po vypálení Lešna 1656 žil v Amsterdamu; pohřben v Naardenu. – Komenský spojuje domácí reformační tradici s evropským náboženským i filozofickým myšlením (J. Böhme, Mikuláš Kusánský, F. Bacon, T. Campanella aj.); jeho dílo je hluboce humanistickou odpovědí na problémy soudobé společnosti (sužované třicetiletou válkou), na národní tragédii i na osobní zkušenosti z exulantského života. Usiloval o sjednocení veškerého lidského vědění na jediném základě („všemoudrost“ – pansofie). Nejvýznamnější filozofické dílo Všeobecná porada o nápravě věcí lidských (v úplnosti nalezena v rukopisu až 1935) pojednává o „lidských věcech“, o jejich narušení a o možnosti všeobecného osvícení. Na základě novoplatónské emanační teorie dělí svět na čtyři stupně (sestupně od světa možného až po upadlý svět hmotný); proti tradičnímu pojetí však hmotným světem řada nekončí, ale stává se vzestupnou prostřednictvím světa lidské dovednosti, přes svět mravnosti až ke světu duchovnímu. Lidstvo má být sjednoceno na základě vědy všem přístupné a společné a na základě víry. Pedagogické dílo řeší všeobecné i některé speciální pedagogické a didaktické otázky. Základním didaktickým požadavkem je přirozenost, tj. požadavek, aby se výchova vzdala násilných metod a respektovala přirozený rozvoj dítěte. V díle Brána jazyků otevřená (Janua linguarum reserata) se pokusil o sjednocení veškerého lidského vědění na jednom základě. Další didaktické spisy: Svět v obrazech (Orbis sensualium pictus) a Škola hrou. Ve Velké didaktice (Didaktica Magna) vypracoval ucelený systém školské soustavy, mj. utvořil typologii vyjadřující přirozené rozdíly mezi dětmi, které je třeba respektovat.

Související hesla