Spojené království

, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, anglicky United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland – ostrovní stát v severozápadní Evropě na Britském souostroví a Normanských ostrovech; 244 110 km2, 58,6 mil. obyvatel (1998), hustota zalidnění 240 obyv./km2, hlavní město Londýn (7,1 mil. obyvatel, 1997); úřední jazyk angličtina, ve Walesu též velština, na Vnějších Hebridech gaelština; měnová jednotka libra sterlingů (GBP) = 100 pencí. Administrativní dělení: 4 historické země (Anglie, Wales, Skotsko, Severní Irsko), které se dále dělí; Anglie na 39 hrabství a 7 metropolitních hrabství, Wales na 8 hrabství, Skotsko na 12 regionů, Severní Irsko na 26 distriktů. Ke Spojenému království patří i řada menších závislých území roztroušených po celém světě. – Spojené království leží na ostrově Velká Británie, dále v severovýchodní části ostrova Irsko, na souostrovích Hebridy, Orkneje a Shetlandy a na řadě menších ostrovů (Man, Wight, Normanské ostrovy). Pobřeží je většinou členité, s řadou hlubokých zálivů, místy s útesy. Povrch Velké Británie se zvedá od jihu k severu. Východní a střední část Anglie je nížinná až mírně zvlněná, s ledovcovými usazeninami. Na jihozápadě vrchoviny Dartmoor (621 m n. m.) a Exmoor; v severní Anglii pohoří Penniny (Cross Fell, 892 m n. m.) a Kumbrické hory (Scafell Pike, 978 m n. m.). Většinu Walesu vyplňuje Kambrické pohoří (Snowdon, 1 085 m n. m.). Skotsko je převážně hornaté s rozsáhlými masívy Kaledonských hor (Cairn Eige, 1 182 m n. m.) a Grampian (Ben Nevis, 1 343 m n. m., nejvyšší bod Spojeného království). Většinu Severního Irska pokrývá nížina, na jihovýchodě vrchovina Mourne Mountains (852 m n. m.). Hustá síť krátkých vodných řek (Temže, Severn, Trent, Tyne, Clyde), vzájemně propojených hustou sítí průplavů. Řada ledovcových jezer (Lough Neagh v Severním Irsku, 396 km2; Loch Lomond, Loch Ness). Podnebí mírné oceánské s malými teplotními rozdíly a dostatkem dešťových srážek; ostrovy při pobřeží severozápadního Skotska patří mezi nejdeštivější části Evropy (až 4 000 mm srážek ročně). Většinou kulturní vegetace, na severu rozsáhlá vřesoviště a rašeliniště. – Příroda chráněna na 20,9 % území (1996). 11 národních parků, např. Lake District (2 243 km2, největší a nejnavštěvovanější) v severní Anglii, dále Snowdonia (2 171 km2) ve Walesu, Glen More, Nortumberland aj. – Obyvatelstvo tvoří zejm. Angličané (80 %, 1991), dále Skotové (9 %), Walesané, Irové; menšiny přistěhovalců (Indové 1,8 %, Pákistánci 1,4 %, Afričané, Číňané, z karibských ostrovů). Náboženství protestantské (anglikánské v Anglii, presbyteriánské ve Skotsku), římskokatolické, dále muslimské. Přirozený přírůstek obyvatel 0,2 % ročně (1997). Střední délka života mužů 74 let, žen 80 let (1997). Urbanizace 89,4 % (1996); většina obyvatelstva soustředěna do aglomerací v Anglii. – Vyspělý, všestranně rozvinutý stát, který zaujímá významné místo ve světovém průmyslu, mezinárodním obchodě a finančnictví. Přes pokles globálního významu ve 20. stol. Spojené království zaujímá hospodářským potenciálem 3. místo v Evropě a 5. na světě. V současnosti se přesouvá hospodářské centrum do jižní Anglie; významná je těžba ropy a zemního plynu ze Severního moře. Hrubý domácí produkt 20 870 USD/obyv. (1997); 69 % vytvářejí služby, 29,5 % průmysl. Z ekonomicky aktivních obyvatel pracují 2 % v zemědělství, 23,5 % v průmyslu. Obdělává se 25 % plochy, louky a pastviny pokrývají 45 %, lesy 10 % území; značný podíl urbanizovaných ploch. – Intenzívní zemědělství kryje přes 2/3 spotřeby potravin; dominuje živočišná výroba. Chov ovcí (42,6 mil. kusů, 1997), skotu (11,3 mil. kusů), prasat (8,0 mil. kusů). Pěstuje se pšenice (16,3 mil. t, 1998), ječmen (7,4 mil. t), cukrová řepa, brambory, zelenina, luštěniny. Rybolov (868 000 t, 1996). – Zásoby tradičních nerostných surovin jsou značně vyčerpané a těžba klesá, zejm. černého uhlí (47,1 mil. t, 1997), železné rudy, rud olova, zinku a cínu. Významná je těžba ropy (139 mil. t, 2. místo v Evropě) a zemního plynu (94 miliard. m3, 1. místo v Evropě) ze Severního moře. Stagnace tradičních průmyslových odvětví (hutnický, textilní, loďařský); rozvoj průmyslu petrochemického a chemického, elektrotechnického, strojírenského (zejm. dopravní strojírenství), potravinářského. – Velmi hustá a kvalitní dopravní síť (dálnice, vysokorychlostní železnice). Námořní obchodní loďstvo 7,3 mil. BRT (1998), nejvýznamnější přístavy Londýn, Liverpool, Glasgow. Hlavní leteckou křižovatkou je Londýn (4 letiště; celkem 76 mil. cestujících ročně, 2. místo na světě, 1994). Rozvinutý cestovní ruch, jedna z nejvýznamnějších turistických destinací na světě: 25,5 mil. zahraničních návštěvníků ročně (1997), příjem z mezinárodního cestovního ruchu 19,3 miliardy USD (1996). – Ve starověku byla Velká Británie osídlena několika vlnami keltských a od 1. stol. př. n. l. i germánských kmenů. 55 a 54 př. n. l. podnikl G. I. Caesar vojenské výpravy do Británie. Od 1. stol. n. l. dobyta, s výjimkou severního Skotska, Římany (provincie Britannia), kteří ostrov v roce 407 vyklidili. Po invazi Anglů, Sasů a Jutů vznikla na jihovýchodě anglosaská království (heptarchie), která zatlačila původní obyvatelstvo do okrajových oblastí (Cornwall, Wales) i na kontinent (Malá Británie, Bretagne). Na sever přišli Skotové z Irska a vytvořili království Alban, poté Skotsko. Anglosaská království byla sjednocována vládci Wessexu, kteří se museli bránit nájezdům Dánů (Danelaw). Až Alfréd Veliký (871 – 899) Dány porazil a sjednotil celou Anglii. Ta se stala 1017 – 42 součástí dánského impéria vytvořeného Knutem II. Velikým, ale poté podlehla nájezdu Normanů v čele s Vilémem Dobyvatelem (1066 bitva u Hastingsu). V anglo-normanském období vznikl centralizovaný stát, který se dělil na hrabství se správou kontrolovanou královskými úředníky (sherifové) a daňovou povinností na základě soupisu půdy (Domesday book, 1086). Král Richard I. Lví Srdce se účastnil 3. křížové výpravy. V roce 1215 si šlechta na jeho nástupci Janu I. Bezzemkovi vymohla vydání listiny Magna charta libertatum. Za Plantagenetů (1154 – 1399) také zahájeno systematické podmaňování ostatních oblastí na ostrově (Wales, Skotsko) a začala kolonizace Irska. Angličtí panovníci měli i velká léna ve Francii (Normandie, Poitou, Akvitánie, respektive Guyenne a Gaskoňsko) a nároky uplatňovali na francouzskou korunu i Nizozemí. Tato území i přes dočasné úspěchy (bitva u Kresčaku 1346, respektive u Azincourtu 1415) ve stoleté válce 1337 – 1453 nejen neobhájili, ale s výjimkou Calais všechny zdejší domény nakonec ztratili. Po dynastické válce červené a bílé růže 1455 – 85, v níž se vyvraždila většina šlechty, zavedli Tudorovci (1485 – 1603) centralizovanou monarchii. Ta za Jindřicha VIII. Tudora prošla i reformací (vznik anglikánské církve v čele s panovníkem), za Alžběty I. odrazila útok Španělska v roce 1588 (viz též neporazitelné loďstvo) a stala se přední námořní mocností; zahájila koloniální expanzi. Nástupem Stuartovců na anglický trůn vznikla personální unie se Skotskem. Pokus Karla I. omezit moc parlamentu se stal příčinou vypuknutí anglické revoluce (1640 – 60), během níž byl král v roce 1649 popraven. O. Cromwell pak dobyl Irsko (první „kolonie“) a pevně připoutal i Skotsko. Pokus o absolutismus restaurovaných Stuartovců ukončila Slavná revoluce. Po třech námořních válkách s Nizozemskem v 17. stol. Anglie upevnila své postavení vedoucí námořní mocnosti. V roce 1707 vznikla formálně Velká Británie. Do evropských válek i po nástupu hannoverské dynastie (1714 – 1901) zasahovala Velká Británie vesměs jen zvnějšku, zato využila konfliktů (zejm. sedmileté války 1756 – 63) k rozšíření svého koloniálního panství (Kanada, Indie); 1783 však ztratila severoamerické osady (uznání USA). Od konce 18. stol. se stala v důsledku průmyslové revoluce vedoucí silou („dílna světa“). Její mocenské pozice výrazně posílila porážka Napoleona I. Bonaparta. Zatímco v evropské politice se v 19. stol. angažovala jen do té míry, aby udržovala rovnováhu v koncertu velmocí (viz též splendid isolation), získala v Asii, Africe, Austrálii a Tichomoří obrovské koloniální panství. Zároveň se stala vzorem parlamentní demokracie, když se u moci střídali toryové (konzervativci, mimo jiné B. Disraeli) a whigové (liberálové, mimo jiné E. Gladstone). Smlouva s Japonskem v roce 1902 ukončila splendid isolation, Srdečnou dohodou s Francií 1904 vstoupila Velká Británie do evropské politiky a na straně Dohody také bojovala proti Německu v 1. světové válce. Po válce se z evropské politiky znovu stáhla; na její místo se do čela průmyslového vývoje dostaly USA. Zároveň ztratila většinu Irska. Na vnitropolitické scéně nahradili liberály od zač. 20. stol. labouristé a velký vliv získaly i odbory. Za 2. světové války, kdy více než rok bojovala osamocena v bitvě o Británii proti Německu, se Velká Británie značně vyčerpala. I přesto, že patřila k vítězné koalici, její vliv v období studené války klesal a rozsáhlé zestátňování vedlo i k poklesu ekonomického významu, navíc ztratila i většinu kolonií (vliv si ovšem v řadě z nich zachovala v rámci Commonwealthu). Velká Británie stála u zrodu NATO; do evropské integrace se zapojila vstupem do EHS, respektive EU, v jejímž rámci usiluje spíše o ekonomickou unii a větší volnost členů. Za vlády M. Thatcherové (1979 – 90) byly privatizovány neefektivní státní podniky, nastalo oživení ekonomického růstu a ve falklandské válce v roce 1982 dala Velká Británie najevo i svou vojenskou sílu. Problémem je situace v Severním Irsku; 1994 začala jednání s politickou reprezentací irských unionistů. V roce 1997 v referendu rozhodli obyvatelé Skotska a Walesu o zřízení vlastních parlamentů s omezenými pravomocemi. – Spojené království je nezávislá konstituční monarchie (ačkoliv nemá vlastní ústavu). Hlavou státu je král, koruna je dědičná v mužské i ženské linii windsorské dynastie. Zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament; tvoří jej Dolní sněmovna (659 poslanců, funkční období 5 let) a Sněmovna lordů, kterou tvoří lordi světští (peerové), vykonávající funkci buď dědičně, nebo jsou jmenováni králem na doživotí, a lordi duchovní (2 arcibiskupové a 24 biskupů anglikánské církve). Výkonná moc je v rukou vlády v čele s předsedou. Poslední parlamentní volby se konaly v červnu 2001. Královna Alžběta II.

Tabulka: Spojene Kralovstvi- Sprava
Historická země Rozloha (km2) Počet obyv. (1999) Správní středisko
Anglie 130 439 49 753 000 Londýn
Severní Irsko1 14 120 1 692 000 Belfast
Skotsko 78 783 5 119 000 Edinburgh
Wales 20 768 2 937 000 Cardiff
ANGLIE      
Metropolitní hrabství Rozloha (km2) Počet obyv. (1994) Správní středisko
Greater London 1 579 6 968 000 Londýn
Greater Manchester 1 287 2 578 000 Manchester
Merseyside 652 1 434 000 Liverpool
South Yorkshire 1 560 1 305 000 Barnsley
Tyne and Wear 540 1 134 500 Newcastle upon Tyne
West Midlands 899 2 628 000 Birmingham
West Yorkshire 2 039 2 104 000 Wakefield
Hrabství Rozloha (km2) Počet obyv. (1994) Správní středisko
Avon 1 346 976 000 Bristol
Bedfordshire 1 235 541 000 Bedford
Berkshire 1 259 768 000 Reading
Buckinghamshire 1 883 658 000 Aylesbury
Cambridgeshire 3 409 691 000 Cambridge
Cleveland 583 555 000 Middlesbrough
Cornwall 3 564 491 000 Truro
Cumbria 6 810 492 000 Carlisle
Derbyshire 2 631 953 000 Matlock
Devon 6711 1 060 000 Exeter
Dorset 2 654 682 000 Dorchester
Durham 2 436 603 000 Durham
East Sussex 1 795 730 000 Lewes
Essex 3672 1 570 000 Chelmsford
Gloucestershire 2 643 549 000 Gloucester
Hampshire 3 777 1 610 000 Winchester
Hereford and Worcester 3 927 702 000 Worcester
Hertfordshire 1 634 994 000 Hertford
Humberside 3 512 890 000 Kingston upon Hull
Cheshire 2 329 977 000 Chester
Kent 3731 1 560 000 Maidstone
Lancashire 3 064 1 430 000 Preston
Leicestershire 2 553 900 000 Leicester
Lincolnshire 5 915 608 000 Lincoln
Norfolk 5 368 778 000 Norwich
Northamptonshire 2 367 612 000 Northampton
Northumberland 5 032 309 000 Newcastle upon Tyne
North Yorkshire 8 309 732 000 Northallerton
Nottinghamshire 2 164 1 100 000 Nottingham
Oxfordshire 2 608 591 000 Oxford
Shropshire 3 490 424 000 Shrewsbury
Somerset 3 451 482 000 Taunton
Staffordshire 2 716 1 600 000 Stafford
Suffolk 3 797 681 000 Ipswich
Surrey 1 679 1 050 000 Kingston upon Thames
Warwickshire 1 981 496 000 Warwick
West Sussex 1 989 722 000 Chichester
Wight 381 125 000 Newport
Wiltshire 3 480 586 000 Trowbridge
SEVERNÍ IRSKO1      
SKOTSKO      
Kraj Rozloha (km2) Počet obyv. (1994) Správní středisko
Borders 4 698 105 000 Newton Saint Boswells
Central 2 700 273 000 Stirling
Dumfries and Galloway 6 425 148 000 Dumfries
Fife 1 319 347 900 Glenrothes
Grampian 8 752 522 000 Aberdeen
Highland 26 137 206 000 Inverness
Lothian 1 770 751 000 Edinburgh
Strathclyde 13 730 2 270 000 Glasgow
Tayside 7 643 395 000 Dundee
WALES      
Hrabství Rozloha (km2) Počet obyv. (1994) Správní středisko
Clwyd 2 427 422 000 Mold
Dyfed 5 768 358 000 Carmarthen
Gwent 1 376 450 000 Newport
Gwynedd 3 869 243 000 Caernarvon
Mid Glamorgan 1 018 545 000 Cardiff
Powys 5 077 122 000 Llandrindod Wales
South Glamorgan 416 412 000 Cardiff
West Glamorgan 817 371 000 Swansea
1dělí se na 26 regionů
Tabulka: Spojene Kralovstvi- Predstav.
KRÁLOVÉ
Anglosaští panovníci (Cerdikovci)
(802) 829 – 839 Egbert
839 – 858 Ethelwulf
858 – 860 Ethelbald
860 – 866 Ethelbert
866 – 871 Ethelred I.
871 – 899 Alfréd Veliký
899 – 924 Eduard (I.) Starší
924 – 939 Athelstan
939 – 946 Edmund I.
946 – 955 Edred
955 – 959 Edwin
959 – 975 Edgar
975 – 978 Eduard (II.) Mučedník
978 – 1014 Ethelred II. Nerozvážný
1013 – 1014 * /Sven I. Tveskãgg
Anglosaští panovníci (Cerdikovci)
1014 – 1016 Ethelred II. Nerozvážný
1016 Edmund II.
Dánští panovníci
1016 – 1035 Knut I. Veliký
1035 – 1040 Harold I. (do 1037 regent)
1040 – 1042 Hardaknut
Anglosaští panovníci (Cerdikovci, Godwinovci)
1042 – 1066 Eduard (III.) Vyznavač
1066 Harold II.
Normanští panovníci
1066 – 1087 Vilém I. Dobyvatel
1087 – 1100 Vilém II.
1100 – 1135 Jindřich I.
1135 – 1154 boje o trůn (Štěpán z Blois, Matylda)
Dynastie Plantagenetů
1154 – 1189 Jindřich II.
1189 – 1199 Richard I. Lví Srdce
1199 – 1216 Jan I. Bezzemek
1216 – 1272 Jindřich III.
1272 – 1307 Eduard I.
1307 – 1327 Eduard II.
1327 – 1377 Eduard III.
1377 – 1399 Richard II.
Dynastie Lancasterů
1399 – 1413 Jindřich IV.
1413 – 1422 Jindřich V.
1422 – 1461 Jindřich VI.
Dynastie Yorků
1461 – 1470 Eduard IV.
Dynastie Lancasterů
1470 – 1471 Jindřich VI.
Dynastie Yorků
1471 – 1483 Eduard IV.
1483 Eduard V.
1483 – 1485 Richard III.
Dynastie Tudorovců
1485 – 1509 Jindřich VII.
1509 – 1547 Jindřich VIII.
1547 – 1553 Eduard VI.
1553 */ Jana Greyová
1553 – 1558 Marie I. (Krvavá)
1558 – 1603 Alžběta I.
Dynastie Stuartovců
1603 – 1625 Jakub I. (od 1567 skotský král)
1625 – 1649 Karel I.
Republika
1653 – 1658 Oliver Cromwell (lord protektor)
1658 – 1659 Richard Cromwell (lord protektor)
Dynastie Stuartovců
1660 – 1685 Karel II.
1685 – 1688 Jakub II.
1688 – 1689 interregnum
1689 – 1702 Marie II. (do 1694) a  Vilém III. Oranžský
1702 – 1714 Anna
Dynastie hannoverská
1714 – 1727 Jiří I.
1727 – 1760 Jiří II.
1760 – 1820 Jiří III.
1820 – 1830 Jiří IV.
1830 – 1837 Vilém IV.
1837 – 1901 Viktorie
Dynastie sasko-kobursko-hannoverská (od roku 1917 windsorská)
1901 – 1910 Eduard VII.
1910 – 1936 Jiří V.
1936 Eduard VIII.
1936 – 1952 Jiří VI.
od 1952 Alžběta II.
PŘEDSEDOVÉ VLÁD
1700 – 1701 Sidney Godolphin (1. hrabě z Golphinu)
1701 – 1702 Charles Howard (3. hrabě z Carlisle)
1702 – 1710 Sindey Godolphin (1. hrabě z Golphinu)
1710 – 1711 John Poulett (1. hrabě z Poulettu)
1711 – 1714 Robert Harley (1. hrabě z Oxfordu)
1714 Charles Talbot (vévoda ze Shrewsbury)
1714 – 1715 Charles Montagu (1. hrabě z Halifaxu)
1715 Charles Howard (3. hrabě z Carlisle)
1715 – 1717 Robert Walpole (1. hrabě z Oxfordu)
1717 – 1718 James Stanhope (1. hrabě ze Stanhope)
1718 – 1721 Charles Spencer (3. hrabě ze Sunderlandu)
1721 – 1742 Robert Walpole (1. hrabě z Oxfordu)
1742 – 1743 Spencer Compton (hrabě z Wilmingtonu)
1743 – 1754 Henry Pelham
1754 – 1756 Thomas Pelham-Holles (1. vévoda z Newcastlu)
1756 – 1757 William Cavendish (4. vévoda z Devonshire)
1757 – 1763 Thomas Pelham-Holles (1. vévoda z Newcastlu)
1762 – 1763 John Stuart (3. hrabě z Bute)
1763 – 1765 George Grenville
1765 – 1766 Charles Watson-Wentworth (2. markýz z Rockinghamu)
1766 – 1768 William Pitt Starší (1. hrabě z Chathamu)
1768 – 1770 August Henry Fitzroy (3. vévoda z Graftonu)
1770 – 1782 Frederick North (2. hrabě z Guilfordu)
1782 Charles Watson-Wentworth (2. markýz z Rockinghamu)
1782 – 1783 William Petty (1. markýz z Lansdowne)
1783 William Henry Cavendish Bentinck (3. Vévodu z Portlandu)
1783 – 1801 William Pitt Mladší
1801 – 1804 Henry Addington (1. vikomt Sidmouth)
1804 – 1806 William Pitt Mladší
1806 – 1807 William Wyndham Grenville (baron Grenville)
1807 – 1809 William Henry Cavendish Bentinck (3. Vévodu z Portlandu)
1809 – 1812 Spencer Perceval
1812 – 1827 Robert Banks Jenkinson (2. hrabě z Liverpoolu)
1827 George Canning
1827 – 1828 Frederick John Robinson (vikomt Goderich)
1828 – 1830 Arthur Wellesley (1. vévoda z Wellingtonu)
1830 – 1834 Charles Grey (2. hrabě Grey)
1834 William Lamb (2. vikomt Melbourne)
1834 – 1835 Sir Robert Peel
1835 – 1841 William Lamb (2. vikomt Melbourne)
1841 – 1846 Sir Robert Peel
1846 – 1852 John Russell (1. hrabě Russell z Kingston-Russell)
1852 Edward George Geoffrey Smith Stanley (14. hrabě z Derby)
1852 – 1854 George Hamilton Gordon (4. hrabě z Aberdeenu)
1855 – 1858 Henry John Temple (3. vikomt Palmerston)
1858 – 1859 Edward George Geoffrey Smith Stanley (14. hrabě z Derby)
1859 – 1865 Henry John Temple (3. vikomt Palmerston)
1865 – 1866 John Russell (1. hrabě Russell z Kingston-Russell)
1866 – 1868 Edward George Geoffrey Smith Stanley (14. hrabě z Derby)
1868 Benjamin Disraeli
1868 – 1874 William Ewart Gladstone
1874 – 1880 Benjamin Disraeli (od 1876 1. hrabě z Beaconsfieldu)
1880 – 1885 William Ewart Gladstone
1885 – 1886 Robert Arthur Talbot Cecil-Gascoyne (3. markýz ze Salisbury)
1886 William Ewart Gladstone
1886 – 1892 Robert Arthur Talbot Cecil-Gascoyne (3. markýz ze Salisbury)
1892 – 1894 William Ewart Gladstone
1894 – 1895 Archibald Philip Primrose (5. hrabě z Rosebery)
1895 – 1902 Robert Arthur Talbot Cecil-Gascoyne (3. markýz ze Salisbury)
1902 – 1905 Arthur James Balfour (1. hrabě z Balfouru)
1905 – 1908 Sir Henry Campbell-Bannerman
1908 – 1916 Herbert Henry Asquith (1. hrabě z Oxfordu a Asquithu)
1916 – 1922 David Lloyd George (1. hrabě z Dwyforu)
1922 – 1923 Adrew Bonar Law
1923 – 1924 Stanley Baldwin (1. hrabě Baldwin z Bewdley)
1924 Ramsay MacDonald
1924 – 1929 Stanley Baldwin (1. hrabě Baldwin z Bewdley)
1929 – 1935 Ramsay MacDonald
1935 – 1937 Stanley Baldwin (1. hrabě Baldwin z Bewdley)
1937 – 1940 Neville Chamberlain
1940 – 1945 Sir Winston Leonard Spencer Churchil
1945 – 1951 Clement Richard Attlee
1951 – 1955 Sir Winston Leonard Spencer Churchil
1955 – 1957 Anthony Robert Eden
1957 – 1963 Maurice Harold MacMillan
1963 – 1964 Alexander Frederick Douglas-Home
1964 – 1970 Harold James Wilson
1970 – 1974 Edward (Richard George) Heath
1974 – 1976 Harold James Wilson
1976 – 1979 James Leonard Callaghan
1979 – 1990 Margaret Hilda Thatcherová
1990 – 1997 John Major
od 1997 Anthony (Tony) C. L. Blair
*/ panovník nepatří do uvedené dynastie  
Související hesla